O tom, že hypoték je mnoho různých druhů, není sporu. Některé jsou výhodnější, jiné zase méně, další jsou zase dostupnější. Obecně však platí, že čím dostupnější daná hypotéka je, tím méně je výhodná. Je to jeden ze způsobů, jakým poskytovatelé kompenzují riziko jejího poskytnutí lidem z nižších sociálních skupin.
Zdálo by se tedy, že právě ty, na které lze těžko dosáhnout, budou ty nejžádanější. Opak je však pravdou. Lidem záleží především na dostupnosti, než na tom, kolik nakonec zaplatí. Nelze se proto divit, že jednou z těch nejoblíbenějších jsou takzvané hypotéky bez registru.
O ty si žádá velký počet lidí, a z dobrého důvodu. Často je to totiž ten jediný typ, na který mají alespoň malou šanci dosáhnout. Zde se totiž při schvalování nenahlíží do registru dlužníků, což je velká výhoda. V něm je totiž zapsáno přibližně 60 % dospělé populace naší země, byť je třeba říci, že zdaleka ne každý se v něm ocitl vlastní vinou. Mnohdy totiž stačí jen dát důvěru nesprávnému člověku.
Bez ohledu na situaci však poskytovatelé na takové lidi hledí s podezřením. Pro ně to totiž znamená vyšší šanci, že onen člověk nebude hypotéku splácet. Pokud se tedy této části procesu vyhneme, je naše šance na schválení mnohem vyšší.
Zde je však potřeba říci, že ji neposkytují ani zdaleka všichni. Například u bank je v podstatě nenajdeme, zvláště ne u těch klasických velkých a zavedených. Zájemce tedy musí navštívit nebankovní společnosti, což, přiznejme si, není ani zdaleka ideální. Zákony však nedovolují bankám, aby tento druh poskytovaly také.
Samozřejmě je jasné, že tento typ je pro poskytovatele poměrně riskantní. Ukazuje se však, že peníze vydělané tímto způsobem značně převažují zmíněné riziko. Proto se jich také na našem trhu objevuje čím dál víc. V naprosté většině případů jsou však velmi nevýhodné, a proto je lepší se jim vyhnout obloukem.