Má ten děti. Já si vzpomínám, že když jsem byla asi jako devatenáctiletá holka, tak jsem si vždy plánovala opravdu velikou rodinu. Když jsem si potom v jednadvaceti letech našla partnera, tak jsem ihned začala mluvit o dětech. Je logické, že se partner lekl. Protože my jsme spolu byli teprve půl roku. Partner se opravdu lekl že s ním budu mít chtít hned dítě, jenomže to se spletl, i když ano, chtěla jsem děti mít brzo. Nechtěla jsem být stará máma, chtěla jsem být mladá máma. A tak jsem si řekla, že ve dvaceti dvou letech to bude úplně ideální. Jenomže když jsem tohle řekla partnerovi, tak se se mnou během týdne rozešel.
On řekl, že nebude riskovat, že potom otěhotním. On si myslel, že přestanu brát prášky. Že nebudu brát vůbec antikoncepci. Tohle ale není vůbec žádná pravda. Tohle bych nikdy neudělala. Nechtěla bych udělat na svého milovaného partnera takovýto podfuk. Proto jsem ještě zkoušela partnera přemluvit, takže klidně ještě počkám další dvě nebo tři roky. Jenomže partner už byl pryč. Dokonce jsem se potom dozvěděla, že on všem říkal, že mě ani nemiluje. Takže vlastně tohle byl vztah o ničem? Nyní je mi dvaatřicet let a mám dvě děti. Jsem opravdu spokojená, i když otec mých dětí s námi nebydlí, tak i tak jsem spokojená.
Ještě bych chtěla mít třetí dítě, jenomže mám strach, že když si najdu partnera, že zase po třetím dítěti odejde. Mám velice špatné zkušenosti s muži. Opravdu hodně mě to mrzí. Tohle jsem asi zdědila po mámě. Nebo si tohle nedokáží jinak vysvětlit. Protože máma měla také tři opravdu špatné vztahy. Také jsem vyrůstala bez otce. Můj bratr také vyrůstal bez otce. Protože my dva máme úplně odlišné otce. Sama jsem si řekla, že budu si partnera vybírat opravdu pečlivě. Abych nedopadla tak jako moje máma. Samozřejmě, že jsem takhle dopadla, možná ještě hůř. Tak jsem si řekla, že člověk vlastně nikdy neví, co ho čeká v budoucnu.