Každé dítě by mělo mít svůj koníček, to, co má prostě rádo, a mělo by se to prostě nějak dodržovat. Protože aby byla ta pravidelnost, je potřeba, aby bylo dítě zvyklé na to, co má rádo, a čím se chce v životě zabývat. Čím se dítě chce v životě zabývat, to se prostě pozná, protože čím větší radost má z jakéhokoliv koníčku, ať už jezdí na koni nebo má rádo plavání, tím si myslím, že všechno, co dítě má rádo, rodič pozná. Vždycky je potřeba se ale hlavně zaměřit na tu jednu věc, která je pro život nějak důležitá, a hlavně pro to dítě, protože ta věc, kterou dítě bude provozovat, může vést až do jeho budoucna a může mít dobré zaměstnání nebo povolání.
Je potřeba, aby všechno, co dítě dělá, dodržovalo a aby bylo zaměřeno na jednu věc. Pokud jsou děti zaměřené na více věcí, je potřeba se spíše utnout na to jedno, protože čím víc toho dítě umí, tím spíše lítá z jedné strany na druhou, a to je taky špatně. Vždycky je potřeba, když dítě chodí do nějakého kroužku, aby se věnovalo tomu jednomu kroužku a nechodilo někam do jiného kroužku, který by byl zaměřený na něco jiného, protože by bylo víc zmatené a už by to nemělo takový efekt jako když se věnuje jedné činnosti a dělá to hlavně pravidelně.
Moje kamarádka strašně ráda jezdila na koni a její dcera to měla v oblibě, věnovala se jenom koním a dalo jí to do budoucna opravdu mnoho zkušeností a věnuje se této profesi. Budoucnost dětí hlavně záleží na tom, jak je vedou rodiče, proto vždycky říkám, že je potřeba, aby děti byly motivovány hlavně rodičem a aby je někam vedli, protože to se vlastně od rodičů očekává. Rodiče to s dětmi sice kolikrát nemají vůbec jednoduché, ale vše se musí zvládnout, protože děti na to čekají, čím je rodiče povedou, překvapí. Rodiče mají svůj styl výchovy, a každý vychovává jinak svoje dítě. Vše chce ale velkou trpělivost, a hlavně smích s radostí dohromady.